A proč?
Jak jste si někteří mohli všimnout, čas od času se nevyhnu jízdě tramvají. Tentokrát raději ani neprozradím číslo, snažím se omezovat digitální stopu, uhlíkovou jsem už přiškrtil. Jen doufám, že tramvaje jezdí na elektřinu z větru nebo vody a ne na tu z uhlí.
Zaujal mě rozhovor tatínka se synem.
Tati? Proč jezdí tramvaje?
Aby se lidi včas dostali do práce.
A proč?
Protože práce je důležitá, každý přispívá prací společnosti a bere za to peníze.
A proč.
Protože za ně pak kupuje jídlo, oblečení a všechno, co potřebuje. Nebo i co nepotřebuje, třeba pro radost. Bez peněz to nejde.
A proč?
No mohl bys ty věci ukradnout, ale to se nesmí a mohl bys jít do vězení.
A proč?
Protože když tě chytí, prostě tě zavřou a basta. Leda že by se na to nepřišlo. Občas se to může stát.
A proč?
Někdy se něco ztratí a objeví se to u jiného, ale nejde to dokázat.
A proč?
Protože šikovní právníci dovedou zákony ohýbat, znají díry v zákonech, znají různé kejkle, jak pomoct lidem vybruslit ze šlamastiky.
A proč?
Zákony nejsou dokonalé, jsou hodně složité, často se látají jako díry na silnici. To je podobné. Místo pořádné silnice, jen nekonečné opravy. Poslanci ani kolikrát neví, co schvalují.
A proč?
Možná nemají dost času, aby všechno prostudovali.
A proč?
Takový politik musí řešit politiku globálně, musí se věnovat stranickým záležitostem. Prosazuje zájmy své strany nebo těch, kteří stranu podporují. Musí umět vysvětlit i nesmysly. Chápeš?
Nechápu.
A proč?
Nesmysly je lepší nedělat.
A proč?
Mají se dělat jen správné věci, které lidem pomáhají.
A proč?
Protože někteří jsou silní nebo chytří a jiní ne, tak je potřeba si navzájem pomáhat.
A proč?
Každý něco umí, tak je dobře, když to dělá.
A proč?
Aby se mohl stát dospělým.
A proč?
Protože dospělí toho můžou strašně moc. Můžou být třeba….
Škoda, že jsem musel vystoupit. Co asi tak ten malý kluk mohl myslet?
Že by politika? Bůh ví…
Jakpak by se vyvíjel rozhovor, kdyby tatínek na první otázku, řekl, že jezdí díky elektřině? Nebo třeba, že ji řídi řidič?
Vlastně rodiče můžou při nekonečných dialozích zavést své děti, kam chtějí. Šikovní politici to tak dělají. Zeptáte se jich, na co chcete, a oni vám odpoví, na co chtějí. Možná to není tak špatná dovednost.
Tak. A jsme u konce. Chtěl bych podotknout, že se nejedná o předvolební agitaci. Mně jsou politici volný. Ale třeba se od nich můžeme něco přiučit pro naše děti. Třeba čin je důležitější než slova. Někdy i takový flákanec může být užitečný.
