Obr64 a jeho postřehy

Už se vám někdy stalo, že vám někdo něco říká a vy najednou zjistíte, že vůbec nevíte, o čem to mluví, možná ani proč o tom mluví? Cítili jste se blbě? Tak tomu je nyní konec! Několik stručných univerzálních vět na pomoc:

Tohle jsem nečekal. Takové prohlášení je možné použít po delším neposlouchání příběhu, který vám nic neříká, vystupují v něm osoby (možná existující), o kterých prakticky nic nevíte a z naléhavosti v hlase vypravěče můžete usuzovat značnou míru rozhořčení. Když budete mít štěstí, druhá strana shrne v kostce podstatu vyprávění.

Jak je to možné? Skvělá volba! Stěžuje si někdo na něco, co je vám úplně fuk, ale nechcete vypadat jako ignorant? Otázka dovede dotyčného k zamyšlení, leckdy k pregnantnímu vyjádření jako: „Jsou to blbci!“ (nebo idioti, debilové, kreténi, hovada, prasata nebo jakékoliv myslitelné pohlaví) S čímž se lze většinou bez potíží ztotožnit.

Rozhodně! Godefroy Udatný, kterého skvostně zahrál Jean Reno ve filmu Návštěvníci, ukázal jak reagovat prakticky na cokoliv, zejména nemáte-li páru, o čem je řeč. Užitečné, když druhý rezolutně tvrdí cokoliv (a chcete vypadat v obraze). Jen dejte bacha, že to netvrdí o vás.

„…“ (němý úžas). Když jste k smrti unaveni nebo máte mezi zuby špenát. V případě bordelu v puse se nedoporučuje doprovázet němý úžas pootevřenou pusou. Jinak je to nenáročné gesto, které splní svůj účel.

Nechápu to. Přiznání na první pohled poraženecké, má své kouzlo. Když druhý během neutuchajícího monologu prohlásí, že něco nechápe a pak je schopen o tom ještě půlhodiny mluvit, nemusíte se vůbec snažit nic vnímat, jen smutně konstatujete, že to prostě taky nechápete.

Stojí to za … Pokud nabydete dojmu, že se vám někdo snaží sdělit, že je v špatné situaci a výhled do budoucna není dobrý. Máte dvě možnosti. Zůstat autentický a doplnit hovno, pokud vás  exkrementální výrazy charakterizují. Slovo prd by bylo nevhodné, jelikož by se druhý mohl cítit, jako že znevažujete jeho trápení. Nebo můžete použít slovník druhého a použít libovolné slovo, před které ovšem vložíte výraz „posraný“. I citlivé povahy ocení, že vnímáte hloubku a rozsah jejich neštěstí.

Že ti to za to stojí. Popisuje-li někdo usilovnou snahu docílit něčeho, ale neustále mu někdo nebo osud hází klacky pod nohy. Šikovné pro chvíle, kdy vám někdo tvrdí, že ho to stálo hodně peněz, času, energie, nervů. Pokud vám na to skočí a potvrdí, že mu to stojí za to, máte šanci se zatvářit, že to je taková hezká tečka za příběhem a rychle zmizet.

Na co si dát pozor! Začátečnická chyba, je použít po rozsáhlém monologu politování ve formě „Ale ne…“ Protistrana vycítí, že se nevyjadřuje dost jasně a okamžitě prohlásí „Ale jo!“ A všechno vám to řekne ještě jednou! A důkladně! Ani silnější výraz „Ale hovno …“ v jiné cenové kategorii není moc platný. V žádném případě nijak nezlehčujte tvrzení druhých.

Dalším pochybením je: „Tomu nevěřím.“ I když je použito v dobré víře naznačit uznání pro heroický výkon (celý den musel dělat nějakou hovadinu), riskujete přímou otázku „Čemu nevěříš?“ A jste v háji.

Vidíte, že i s pomocí několika málo slov můžete v druhých vzbudit dojem, že se s vámi dobře povídá, máte pochopení, dovedete se vcítit, což je důležité!

A malý desert na závěr. Je to spíš pro zkušené. Použití univerzálních vět v partnerském vztahu je ošidné, jelikož vás protistrana (milující manželka, přítelkyně) už dávno prokoukla. Nicméně člověk by se neměl vzdávat lehce.