Konec šachů na obzoru
Tak nám, pane Szwejku, zakázali šachy, dneska jsem to četla. Nemůžu tomu uvěřit.
Ale paní Millerová, to se přece dalo čekat. Podle mě to bylo už dlouho na spadnutí.
Jak to, pane Szwejku?
No tak se podívejte, paní Millerová. Předně jsou tam bílí proti černým, což je špatně. Myslím, že by ani nepomohlo, kdyby se figurky přemalovaly na jinou barvu. To by se stavěli bílí proti barevným, to také nejde. Snad jen kdyby se všechny figurky udělaly šedé, to by nemuselo nikoho urazit. Jen by se mohla strhnout nekonečná diskuse, kterou z padesáti odstínů vybrat. A možná by to bylo pro hráče trochu nepřehledné. To by snad měli výhodu jen ti, co by hráli naslepo.
To máte pravdu, pane Szwejku. Ale stejně je to škoda. Šachy jsou přece starodávná hra. Symbolizují souboj dvou armád. Tříbí důvtip, rozvíjí strategické myšlení, učí taktice, ale i trpělivosti. Člověk se naučí obětovat něco malého, aby získal něco důležitějšího. To se hodí i v životě, přece. Proč se neučí šachy ve škole?
To máte pravdu, paní Milerová. Ale šachy se v některých školách učí, to nevíte? Teda asi bych měl použít minulý čas, teda aspoň u nás. Prostě, šachy jsou minulost.
Ale pane Szwejku! Vždyť šachy jsou symbolem chytrosti. Když vidíte ve filmu scénu, kde se mihnou šachy, většinou je tam nějaká rozehraná hra, hned je jasno. Ať je to padouch nebo hrdina, je chytrý až běda. Někdy pro natvrdlé pronese něco jako „Mat desátým tahem“ a jeho soupeř zbledne jako stěna a ví, že jeho osud je zpečetěn. To by bylo škoda, přece o to přijít.
To máte těžký, paní Millerová. Ono ty šachy mají ještě další problémy. Tak například jsou genderově nespravedlivé. Král může chodit jen o jedno políčko, kdežto královna chodí každým směrem, o kolik políček chce. To by muselo skončit. Takoví střelci. Jak to že někdo jiný o nich rozhoduje, po jakých barvách chodí. To, že se střelec narodí jako bělopolný, přece neznamená, že tak bude pořád. Když se cítí jako černopolný, musí mu být umožněno, aby se pohyboval po černých polích. Dokonce, i když nebude mít jasno, jen bude cítit, že ani černý, ani bílý pole nevystihují jeho podstatu bytí, pak by měl mít právo si určit, jak se bude pohybovat. I když tady v tom případě nevím, jak by to mohlo vypadat. Hmm. To bude asi blbost.
Ale pane Szwejku, vždyť je to přece jen hra. To přece nejde k tomu takto přistupovat.
Jó, paní Millerová. Je demokracie. Každý si může přistupovat, jak chce. A to jsem ani nezmínil sexuálně podbarvené označování některých figurek. To se také nelíbí těm, co razí moderní pohled na svět.
Co myslíte, pane Szwejku?
Ale paní Millerová, vy si teda vůbec nic nepamatujete. Minule, když jsme spolu hráli, tak jste mi šáhla na pindíka. Pak jste si to rozmyslela. A i když jsem říkal „šáhnuto, táhnuto“, povídala jste, něco francouzsky. Znělo to jako ža-lud. A pak jste mi vzala střelce. Tak už si vzpomínáte?
To se jen tak říká, pane Szwejku, to přece nemůžete myslet vážně, že by někdo kvůli tomu zakazoval šachy.
Chacháá, paní Millerová. Pokud mě paměť neklame, v minulosti se zakazovalo o sto šest! Zakazovali se křesťani nebo se rovnou přehazovali lvům. Husa upálili. Galilea Galilejského také trochu skřípli. Za Stalina a Hitlera se zakazovalo jako nikdy předtím. A pokračovalo to i dál. Takže zakázání šachů? To je úplná prkotina!
A myslíte, pane Szwejku, že se budou muset vystříhat z filmů ty scény, kde jsou nějakým způsobem šachy ukázaný?
Podívejte, paní Millerová. Kde těch šachů je hodně, tak se holt zakáže celý film. To se nedá nic dělat. Je to pro dobro lidí. A tam kde je to jen taková dokreslující kulisa, tak bude stačit, když dole poběží proužek s varováním. Tam, kde to je na hraně, byl bych soudný a přidal bych na úvod filmu varování, že se ve filmu objevují nevhodné scény. A malým dětem budou takové filmy pochopitelně nepřístupné.
Vy jste hlava pan Szwejku. Vy byste mohl pomáhat jako stráž čistoty filmů.
Ale paní Millerová. Na to jsou jiní kabrňáci. Takový Hollywood! Ti už nastavili genderové a rasové kvóty pro hlavní hrdiny i pro vedlejší a možná i pro rekvizity. Dneska už jdou někteří autoři příkladem a černocha například nesmí hrát běloch. Tedy v divadle. Kdyby to zavedli v pornografii, to bych chápal, ale v divadle, kde všechno je jen jako a všechno stojí na fantazii diváka, to nechápu.
Neměl byste říkat „černoch“, pane Szwejku. Má se říkat afroameričan. To jen tak na okraj, když tady o tom tak mluvíte.
Nóó, paní Millerová, to jste vedle jak ta jedle. Předně tohle platí v Americe. V Evropě by to měl být afroevropan. V Asii to bude podobně. Nebo si ze mě děláte jen legraci?
Ale pane Szwejku, co si to o mě myslíte? Ale to jsem se zapovídala. Už musím jít. Můj soused má svátek. Dnes slaví Hugo! Koupila jsem mu něco dobrého na zub. Tak brzy na viděnou. Jo a aspoň chovejte ty šachy, kdyby někdo přišel.
Nebojte, paní Millerová, tyhle šachy mám od pradědečka. Ty už přežily dvě světové války, několik diktatur. Tak doufám, že přečkají i diktaturu blbosti, kdyby to náhodou nebyl aprílový žertík.
